aktuálně
Po 16. srpna 2010
V sekci FOTKY jsou nové promo snímky od ROMANA FRANZE !!!

Čt 05. srpna 2010
POZOR na těchto stránkách můžete volně hrát barevné pexeso s motivy našich písní !!! Dělal jej JIRKA VYDRA (www.vydradesign.cz) a je to skvělý !!!

Út 03. srpna 2010
V září vydá firma Indies scope album dětských písní, pro něž jsme natočili novou skladbu o Medvídkovi. (Foto Jiřího Salika vzniklo nezávisle na tom, při focení pro časopis Sedmička - Mladá fronta, s náhodně přítomným plyšákem)

Pá 16. července 2010
ODĚSÁNEK
(reportáž z cesty a koncertu na ukrajinském festivalu ARTPOLE 2010) !!!
Do Oděsy jsme odlétali v úterý v sedm ráno. Bylo nutné být na letišti už v pět, takže jsme večer před odletem zůstali v Praze a vstávali ve čtyři se zoufalým ospalým chropotem. Ještě doma jsme obalili kytary a bubny igelitem (vypadá to pak jako by je ulovil nějaký obří pavouk) a pak čekali na Ruzyni. Já osobně se dost bojím létat a hledal jsem povzbuzení u Ondry, který usne i během nejdivočejších turbulencí.. a ten mi řekl: „Hele kámo, v nebi je všechno fajn!“. Tak jo. Když už nejsem schopen svůj organizmus uklidnit přemítáním o statistice letů a havárií, mohla by pomoct tahle DavidoLynchovská věta..
První letadlo nespadlo. Přiletěli jsme do Maďarska a měli nějaké 4 hodiny čekání na přestup. Z Budapešťského koncertu L. Cohena mi zůstalo 450 forintů, a tak jsem je chtěl rozhodně utratit, ale nedošlo mi že to není zrovna závratná měna. Vycházelo to tak, že jsem si mohl v hale koupit buď dvoje žvýkačky, anebo čokoládový koláček, na který jsem neměl chuť. Ondra si našel jedinou volnou a zatoulanou zásuvku na letišti (bylo třeba u ní sedět na zemi jako turek) a zapnul notebook, zbytek kapely otevřel čtenářský klub (Albert - Jatka č. 5, Aleš - Stepní vlk, já - Strážci občanského dobra). Potom hned klub přizpůsobivých spáčů v letištních halách. V letadle z Maďarska jsme se samozřejmě nalévali kolou-džusem-kafem, a já se párkrát i podíval z okna !!!
Druhé letadlo nespadlo. V Oděse na nás čekal řidič ve zmenšenině amerických žlutých autobusů (ty tam jezdí všude..) a dívka Luda. Dvacetiletá, strašně nervózní holka.. nám svěřená průvodkyně. Vždycky když se něco stalo, třeba že nejel výtah, nefugoval nějaký stroj, nebo někdo nepřišel včas, říkala „no no I hate them..“ Ve vražedném horku jsme jeli dost dlouho Oděsou, protože to je veliké město a my rozhodně nehráli poblíž letiště. Není to žádná rivéra.. centrum města působí tak, že je tam dost bordel, a hlavně spousta často pěkných strarých budov doslova padá na chodník a hnije. Samozřejmě jsou tam úplně nové budovy a naleštěné kavárny. Avšak jen pár metrů vedle je ruina jako by bylo tak pár dnů po konci války. U silnic stojí auta s píchlými pneumatikami, které už nikdy nikdo neodveze. Po chodnících chodí spousta do černa opálených starců v trenkách a holky jsou tam opravdu krásný. Jenže mě přijdou holky krásný všude, takže očumuju zrovna tak na Ukrajině jako třeba v Novým Jičíně.. a přemýšlím co bylo na těchto jiný. Asi nejvíc to, že každá druhá chodí s holohlavým svalnatým klukem. To v čechách tak častý není. Měl jsem ten pocit už kdysi v Srbsku. Pro našince to působí, jako by se procházel po nějaké gigantické vojenské základně, kde dovolili spoustu návštěv.
První autobus nehavaroval. Místo našeho pobytu - komplex tří extravelkých hotelů na periferii. Uzavřený areál, s bránou a zarostou závorou jako v mexickém filmu. Byli jsme rozděleni po dvou na pokoj, každý do jiné budovy. V recepci sedí hromada lidí a kouká na telenovelu. Je to velkorysý hotel, spousta místa, výtahy udělané podivně - jeden jede pouze do lichých pater, druhý do sudých. My bydleli ve 14. patře, ale nebylo možné najít recepční a tak nám po půl hodině přišla otevřít pokoj uklizečka.. jenže ouha - někdo v něm už bydlel. Byla to starší zkušená hoteliérka a řekla, že prostě najdeme nejbližší volný. Nemilosrdně bez klepání pak odemykala ostatní pokoje a děsila jejich obyvatele, nebo alespoň smutně pokyvovala nad rozházenými věcmi. Trvalo to dost dlouho ale pokoj se našel. Byl pěkný, a měl omračující výhled na okolí. Balkony všech pokojů jsou spojené, tedy dá se chodit kolem celé budovy. V lednici někdo zapomněl jedno vejce. Podruhé v životě jsem koukal na moře. Vedlejší budovy a všechno kolem, to je prostě umírající krása. Protože když koukáte na to, jak se rozpadá vedlejší budova, zvažujete jestli není přílišný hazard stát vůbec na balkoně.
Balkon nespadl. Chodil jsem kolem hotelu, viděl velikou bouřku po níž se lidé svlékali a ždímali věci před hotelem. V hale hráli dva ukrajinci ping pong, měli tam spoustu kýčů a strašidelné turecké záchody.. kluci šli okouknout festival vzdálený asi 3 kilometry a já usnul s tím, že za nimi přijdu, ale vzbudil jsem se až deset v noci a jako omráčený šel za nimi, zjistil že nejede výtah.. a tak jsem se zase vrátil na pokoj, vytáhl kytaru, hrál a usnul. Vrátili se v půl druhé s tím, že Aleš nemohl najít boty, protože chtěl šlapat bosý v jezeře a Albert se vyválel v blátě, protože vodka je na Ukrajině jednoduše hrozně levná.. a nová zpráva, ráno v devět máme jet točit rozhovor do ukrajinské televize !!!
Během noci nás nikdo v pokoji nezabil. Takže druhá šance vidět hodinovou projížďkou vnitřnosti města. V Oděse je asi tolik ohleduplných řidičů, jako demokratů v čínské vládě. Brutal + anarchie !!! Ale fajn, v úplně nenápadné budově nás čekalo televizní studio. Stejní moderátoři jako v CZ, kluk a holka. „Kde máte nástroje?“.. „Nikdo nám neřekl..“ „Nevadí, budete zpívat na hrát na něco, co najdete ve studiu.. teď ne, až to pojede..“ Tak jo. Ptali se nás co se nám v Oděse líbí. Mluvil jsem o tom, že mají v hale hotelu úžasný sádrový trpaslíky. A hráli jsme tři písně, rytmus si vyráběli na knihy, hrnky, zvoneček, vázu a podobně. Sranda.
Luda nebyla jediná průvodkyně. Byla nám přidělena i Nasťa. Obě studentky žurnalistiky, Nasťa už míň nervózní, ale vykulená taky. S nimi jsme došli pěšky na místo festivalu. Velký kemp a podium u slaného jezera. Něco jako brněnská přehrada, akorát že i uprostřed je hluboké jen po kolena !!! Takže v dálce nad hladinou spousta Mojžíšů.. Taky čajovna tajemné stařeny, stromy ověšené stuhami a zrcátky, žongléři, k jídlu sladká/slaná pohanka. Vypadalo to hrozně a chutnalo fajn. Tedy já to rád, Ondra už druhý den říkal slovo „pohanka“ jakoby vyslovoval jméno vraha svých rodičů. Pivo stejný jako tady. Natvrdo si od nás nechal jedno koupit + darovat cd padesátiletý hippiesák, který vyráběl barevné vyšívané motýly. Ukazoval nám portfolio, v němž byly těmito motýlky obloženy nahé slečny. A tedy ostré obrázky..
Na zvukovce šlo všechno skvěle. Zvukař uměl anglicky yes no bass guitar drums a stačilo to.. a koncert samotný byl skvělý !!! Lidé tančili a řvali, smáli se anglickým vysvětlivkám k písním, a po hraní nás stáhli o všechna cd (akorát že u nich stojí desky tak málo, že jsme je prodávali pod cenou a jen a jen pro jejich šťastný oči..) a udělali s fanoušky fotky, nedali se odbýt. Úplně zápaďácký hvězdy.. Jo a v druhé písni nám praskla blána na kopáku a museli jsme si půjčit cizí, takže jsme tu největší část našeho perkusního monstra táhli marně.. a mimochodem druhá kapela se jmenoval Gurzuf, hráli jen akordeon a bicí.. a bylo to fantastický !! Po nich vystoupilo divadlo (tedy půl divadlo, půl ohňová šou) s živou hudbou. Chvíli jsem si myslel, že to je nějaké pojetí báje o Prométheovi, ale na to tam bylo moc herců, co dělali ptáky. Celé to končilo zapálením obří papírové koule v jezeře. V čechách by to byl večer na festivalu jako maximální stereotyp. Ale sedět a popíjet (v mém případě minerálku) u jezera v Rusku je zajímavý pocit. Nastal čas se zachránit před komáry a moskyty. Buď odjet na hotel (já) nebo se opít, obalit blátem a usnout (Albert).
Poslední den jsme spali do 12h a pak šli na autobus, co nás vzal na letiště. Oděsské letiště vypadá asi jako nádraží v České Třebové, jen ne tak moderní. Chtěli jsme si vyměnit jejich hřivny na eura, ale šokující obnos a požadavek na asi 220 eur paralyzoval pracovníky směnárny, takže nám dali jen něco pod dvě sta, s tím, že další eura už nejsou. Albert zbytek hřiven proměnil v náruč cigaretových krabiček. Tu a tam zahřeje vidět své přátele se šťastnou tváří. Do posledního letadla nás vezl historický vojenský autobus, který sice neměl klimatizaci.. ale zato v něm ještě mírně vanul duch studené války. A pak vzlet, zase ty strašný masturbulence, kola a čaj od letušky, Praha a Brno..
Poslední letadlo nespadlo.
sprcha a kompjůtr.. váš M. E. K. 16. VII. 2010

Po 12. července 2010
Kapela KVĚTY letí hrát na festival ARTPOLE 2010 do Oděsy na Ukrajinu :-)

Ne 20. června 2010
V pondělí 21. června zahrajeme v brněnském vysílání pořadu "Dobré ráno s Českou televizí" dvě věci, které ještě nevyšly na albech, tedy novinky. Vstaňte, udělejte si čaj a koukejte, bude to nemilosrdnej rachot, možná už nás nikdy nepozvou.. :-)

Ne 30. května 2010
Konverzace po koncertě na festivalu Rockoupání v Poličce:
Fanoušek: Kluci boží koncert, fakt, chci singl !
Kyšperský: Super, tady je.
Fanoušek: Chci podpis a věnování !
Kyšperský: Jak se jmenuješ ?
Fanoušek: Kdo ?
Kyšperský: Ty jak se jmenuješ..
Fanoušek: Tomáš !
Kyšperský: A bude to pro tebe ?
Fanoušek: Jo..
Kyšperský: Fajn..
Fanoušek: Ale dám to Monice !
Kyšperský: Aha.. takže to nechceš na jméno Tomáš ?
Fanoušek: Proč ?
Kyšperský: eeehh.. no když to dáš Monice.. komu to mám věnovat ?
Fanoušek: Monice ! Hele chlape, kurva, já jsem Tomáš !
Kyšperský: Dobře, tak Monice..
Fanoušek: Píšeš jo ?
Kyšperský: Píšu..
Fanoušek: Napiš to věnování, že to je pro Urbance !!!

Ne 16. května 2010
Slovo dalo slovo a s kapelou "Obří broskev" jsme si někdy před půl rokem řekli, že si navzájem uděláme COVER ! Tedy my natočili doma jejich song "Akawaki". Netradičně jsme použili elektrické bicí a tzv. elektrický smyčec na kytaru !!! Píseň si můžete poslechnout a stáhnout na bandzone ! Originál má také na bandzone ke ...srovnání také OBŘÍ BROSKEV ;-)
www.bandzone.cz/kvety
www.bandzone.cz/obribroskev

Út 11. května 2010
Zde je krátké video (25 vteřin), které vzniklo při natáčení pocty pro Johna Cage, k níž nás vyzval časopis TAMTO. O projektu a finálním výsledku ještě napíšeme. Ale mrkněte na tuhle zuřivost ;-)
http://www.youtube.com/watch?v=bIdbWTA2edE

St 05. května 2010
V měsíci květnu odlétá do Argentiny náš basista Ondra Čech ! Celý měsíc bude místo něj s námi hrát koncerty slavný operní skladatel Ondřej Kyas
( http://cs.wikipedia.org/wiki/Ond%C5%99ej_Kyas )!!!
První je zdarma na Dnech Evropy, v Brně na Náměstí Svobody, v neděli 9. května ;-)

Út 13. dubna 2010
Máme cenu ANDĚL za rok 2009 v kategorii Alternativní hudba !

So 06. března 2010
Že byla kapela KVĚTY založena v roce 1993 není fáma, ale fakt. I to, že se pak rozpadla a znovu vznikla až za šest let. V té první fázi ji dali dohromady kluci ze ZŠ a točili v garáži "alba". Zde je legrační ukázka toho, jak vypadal obal jednoho takového ;-)

Pá 05. března 2010
V sobotu 6. března má v brněnském klubu Starý pivovar premiéru krátký film Jakuba Čermáka, v němž hlavní hrdinové poslouchají z LP skladbu "Listí podzimní" (je to tedy žánrově science-fiction, protože tuto píseň jsme na vinylu nevydali).

Po 22. února 2010
Národní galerie v Praze odkoupila obraz
M. E. Kyšperského
"Ach, město je již otráveno všemi těmi výfuky trolejbusů!"
(2009, 250x260cm, kombinovaná technika, koláž)
Gratulujeme !!!

St 10. února 2010
NOVINKA !!! Na našich stránkách přibyla nová sekce !!! Je to "deník-sny". Členové kapely a jejich přátelé do ní budou zapisovat, co se jim zdálo. Ke snům nebudou žádné komentáře (možno prostřednictvím fóra).. nejde vlastně ani o věc, která by souvisela s hudbou nebo texty kapely. Pokud vás zájímají sny jako takové, můžete si je průběžně pročítat.
