květy

čt 27. 6. 2013 / 10:07

Ráno si balím věci z koncertu, ale vzpomenu si, že jsem tam nechal ladičku. Vrátím se pro ni, je to ta moje, starej typ, otlučená, se žlutou nálepkou vzadu.. a strčím ji do kapsy. Pak střih, sedím u soudu, kolem spousta lidí a soudce říká "...a navíc ukradl ladičku!" Rychle šáhnu do kapsy a vytáhnu z ní úplně novou cizí ladičku. A tu si pomyslím "Tohle dělá Bůh". Náhle opravdu slyším boží hlas, který říká: "Jo, ale neboj, neumřeš, jenom tě dám na jiný místo příběhu". Cítím že má podobu člověka, a sedí nahoře nade mnou. Otočím hlavu, tam sedí Petr Lébl a říká "A to jsem já!".
MEK

út 12. 3. 2013 / 15:02

Ucházím se o práci. Mám dělat na "Kosmické sociálce". Nevím o co jde, ale strašně tu práci chci. Matně si vybavuji, že jsem kdysi pracoval jeden den na normální sociálce, tak se tvářím, že mám zkušenosti, ale zároveň zkouším nenápadně zjistit, co bude můj úkol. Sedíme v kanceláři. A paní s pánem (moji šéfové) mi navrhují jít na oběd. Ten probíhá na schodech před domem. Sedíme na nich a o kus dál je starší rom s křivým nosem ve špinavých šatech. Je to můj otec. Uvažuji, jestli mi to pomůže k získání místa. Ptám se opatrně: "V čem spočívá můj obvyklý pracovní den?".   Oni říkají:  "Normálně, jako na sociálce. Jen tohle je Kosmická sociálka".  Ptám se ještě jednou:  "Co budeme dělat zítra?"  Oni: "Jako vždycky".
Pak přinesou velký pečený brambor. Téměř jako malý polštář. Odklopím na něm víko a uvnitř je zelený zářící smaragd. Říkají, že tohle mi pomůže při práci. Budím se s úlevou. Konec snu.
MEK

út 12. 3. 2013 / 15:00

Jdu do sklepa, ale když tam vejdu je to pořád první patro. Vyběhnu tedy na chodbu a sejdu ještě jedno patro. Prudce otevřu dveře do bývalého pokoje mého bratra. Je tam příšeří a zcela bezbranně vypadající starší muž s knírem. Strašně se ale vyděsím a začnu křičet. Konec snu.
MEK

út 15. 1. 2013 / 11:48

Koukáme z okna s Ondřejem Č. Měli by donést pizzu.  Potom je to jinak, my sami tam máme pizzerii a obchod. Jsme součástí větší rodiny, jsou v ní i děti a staří lidé. Je tam i strýček, otylý muž, který každý den vyběhne ven, aby něco malého ukradl v okolních krámech a přiběhl s tím. Nikdy ho nechytili.. až dnes. Tuším, že budou chtít chytit i mne, snažím se schovat na záchodech, ale všechny kabinky jsou zavřené, budím se hrůzou. 
MEK

st 12. 12. 2012 / 14:37

Někdo zvoní do bytu mých rodičů, jsem tam a podívám se z okna. Je to synovec..  dlouho s ním nemluvili, protože bral drogy. Zestárl, vypadá jako chlap ve středních letech, má sebou blonďatou přítelkyni. Sedíme v obývacím pokoji, všichni se snažíme příjemně konverzovat. Vytáhne papír – vidím, že je to jeho hodnocení od minulého zaměstnavatele. Ptá se mne, co znamená, že je "imperialistický".. nevím to, ale snažím se to rychle vydedukovat, abych  nevypadal jako hloupej..   nakonec říkám, že to je od slova "impérium" a myslí se tím, že chce mít vše pod kontrolou.  
MEK

po 19. 11. 2012 / 12:42

Já a Bára K. jdeme za mým bratrem do jeho pokoje (který jinak už léta slouží jako skladiště). Dávám mu talíř a na něm lečo, sušenky a oříšky. On má puštěnou televizi a diví se, proč – všechno to jídlo má i dole. Chceme se dívat na televizi, ale náhle je z toho divadlo a my jsme v publiku. Zoja M. mluví o představení a do toho zní hudba. Dochází mi, že tu hudbu mám hrát já naživo. Je to steeldrum a klarinet. Na něj hraje Ivana P., sedící vedle mne. Chválím ji, že to slyším poprvé takhle ze záznamu, a že to zní pěkně. Ještě slyším, že divadlo bude o vynálezci, který vymyslel "Kinetový rozor". Konec snu
MEK

čt 15. 11. 2012 / 00:05

Jsem na chatě a zkouším s kapelou, na bicí však překvapivě hraje zpěvák Jan Spálený. Je mrzutý, nevím proč. Říkám mu, že jsem idiot, co nic nechápe a neví která bije a jestli se zlobí, tak mi musí říct proč. Směje se a odpovídá, že mi odpouští. Konec snu. 
MEK

so 3. 11. 2012 / 20:41

Jdu po ulici, vím, že to je někdy v budoucnosti. Je to sídliště, málo trávy, spousta prachu. Okolo tu a tam pobíhají nebo létají menší roboti, o kterých vím, že se jich lidi bojí, protože ubližují dětem, ale já je dokážu zastavit myšlenkou, tak mi nic nedělají. Přijdu do jednoho z těch panelákových bytů. Stojím v kuchyni, nejdřív tam nikdo není, ale pak vejde jakási žena podává mi arch papírů. Hodím je na zem a řeknu, že nemám zájem. Ona tedy odchází, což jsem ale zase nechtěl. Vykřiknu za ní, že umím číst myšlenky, a že jí to dokážu. V bytě je najednou asi deset lidí různého věku, muži i ženy. Říkám jim „Myslete každý na nějaké číslo“. Pak je obcházím a říkám kterékoliv číslo, co mne napadne.. a oni jsou vždy udivení, že to je to jejich. (Dochází mi – tak takhle to tedy je, takhle člověk ví, na co myslí druhý.. prostě řekne to, co ho napadne náhodně!) Najednou jsem doma na gauči. Vchází dovnitř dívka a chce schovat knížku za skříň, ale když vidí, že jsem si jí všiml, opře ji jen dole na zemi. Vidím babičku, která je dávno mrtvá. Jdu k ní a radostí jí políbím ruku, ona nereaguje. A pak se otočím a nějaký chlap, asi 65 let, stojí v mém pokoji. Je vysoký, nemá moc vlasů, suchou kůži.. pokoj je úplně prázdný, voda teče po zdech, loupe se omítka. Říkám nahlas: „To jsem asi já“. Muž to nijak nepotvrdí, ale něčím pohnutý.. obejmeme se a on říká: „Potom to bylo taky ještě dobrý, ale prostě už se mi vždycky potily ruce“. V tom se probudím. Konec snu.
MEK

so 20. 10. 2012 / 18:43

Stojím před domem s tátou a ukazuji mu, jak se hraje na kotrabas, jak se dávají prsty. Pozorují nás dva cikánští kluci a já se divím, jak mi to jde.. ale v duchu si říkám, že to je tím, že hraju v e moll a používám volné struny. Pak chci basu zamknout v garáži, ale náhle stojí ve dveřích čarodějnice s černě spálenou tváří a oranžovýma očima a prosí, zda si může umýt pomeranč. Nechci ji uvnitř, tak jí pomeranč vezmu, že jej umyju sám. Když se vrátím je pryč. Před domem jsou rodiče a říkají, že to byl ďábel a zkouší to u každého domu. V dálce za větvemi stromů vidím kamarády, jak jedou na kolech. Konec snu. 
MEK

st 10. 10. 2012 / 18:47

Jsem ve vířivce bazenu v Masarykově čtvrti. Kolem jsou další lidé. Dělám to, že se ponořím do vody, a vždy vyplavu do něčí náruče jako někdo jiný..   vzpomínám si, že jednou jako blonďaté dítě, nějaké šťastné maminky. Konec snu
MEK

st 3. 10. 2012 / 21:43

Přijdu domů a vidím, že se něco děje. Mám tam návštěvu, leknu se, že jsou to zloději. Svalím se na gauč, v jedné ruce mám tvrdý sýr, ve druhé struhadlo. A pak mi to dojde. Je to kapela Ty syčáci. Je o nich známo, že chodí po cizích bytech a konečky prstů všechno rychle ošahávají. Jsou tím posedlí. A přitom je nesmí nikdo vzbudit, protože jsou vlastně náměsíční. Sedím tedy na gauči a Petr V. na mne šáhne, otevře oči, něco zamumlá a šahá zase jinde v prostoru. Dojde mi – byla to fáma, nejsou náměsíční, probudil se a viděl mne. Pak slyším z vedlejšího pokoje hukot. Je to vysavač. Petr Z. používá místo hmatu vysavač. Konec snu. 
MEK

st 3. 10. 2012 / 21:40

Nějací pánové se perou.. ale je to zároveň hra. Ti slabší odcházejí vždy pokorně dveřmi pryč. Nakonec tam ze skupinky mužů zůstanou jen dva, ale místo toho, aby se prali spolu, začne se jeden druhému smát. Říká mu, že je maminčin mazánek, a že jeho máma je Olga Havlová. Vtom se ten vysmívaný muž změní ve Václava Havla. Druhý muž se mu stále směje, že jako dítě mu nechtěl dát okurky. Celé to působí ponižujícím dojmem. Konec snu.
MEK

pá 14. 9. 2012 / 09:14

Sedím ve stáji, vedle mne máma, za stolem bratr. Díváme se do podzimní rozmočené krajiny..  a hlavně pár metrů před námi je televizor a v něm sledujeme film. Je to příběh nějaké třídy, kterou šikanuje učitelka – všichni žáci musí nosit tvrdé dřevěné boty. Ve filmu je záběr půdorysu třídy.. největší sympaťák leží na zemi. Nošení těch bot ho téměř zabilo. Znechuceně říkám mámě, že to je strašně předvídatelný. Bratr se zvedá a odchází.. ptám se ho, jestli jde do práce. Chvíli váhá a nadechuje se. Ale podle toho, jak dlouho o tom přemýšlí poznám, že nespěchá. "Nikam nejdeš, že jo ?". Konec snu.
MEK

pá 14. 9. 2012 / 09:12

Marta S. mi ukazuje booklet nové desky své kapely. Je to potrhaný sešit, ve kterém jsou texty, deník, legrácky, kreslení..  a cizí komiks s vystřihanými hlavami.. čili místo původních hlav jsou tam prázdné bubliny. Hned jí říkám, že to bude problém, protože na ten komiks má někdo práva...   a vzápětí lituju, že jí kazím radost. Konec snu.
MEK

čt 23. 8. 2012 / 10:02

Jsem v Americe, a hned se hrnu prosluněnou ulicí do bazaru s gramodeskami. Probírám se v tom a hned vidím, že na ně nemám peníze, jedna deska stojí okolo 20 dolarů. Ale pak si říkám, že alespoň jednu bych si koupit mohl. Nemají sice nic, co bych chtěl, ale zase mají desky, co už znám, ovšem s jinými obaly a v podivných verzích..  Například desku "News of the world" od Queen, ale s jinou verzí obrázku a s nápisem "natočeno na promítačku". V jednom regálu je zastrčená fotka čtyř dětí, jedno z nich je malá Věrka A. Tak vida, ona má příbuzné tady, a oni na ni stále myslí, to mi udělá radost. V tu chvíli se na mne podívají majitelé a já cítím, že mi jednu desku chtějí dát, že jsem si ji zasloužil tou dobrou myšlenkou. Radostí se probudím.. 
Konec snu. 
MEK

po 20. 8. 2012 / 10:50

Jsem na chatě a přijde tam můj děda, je mladý a má blonďatou přítelkyni. Za chvíli slyším zvenku ještě jinou ženu, je to bruneta. Zvoní a ptá se, jestli se mnou může udělat rozhovor. Jdeme ven. Ukáže za kopec a žádá mne, abych mluvil o něčem co je za tím kopcem. Dodá také, že interview bude honorováno částkou, která končí číslicemi 460. Ale platit mám já jí. Rozčílím se. Bruneta přeběhne řeku, sedne si na koště a odletí. Rozzuřený vběhnu do chaty a začnu blondýně nádavat, že ji sem pozvala ona, protože si vybavím, že jsem je viděl se společně domlouvat. Začnu se s blondýnou prát a během zápasu se náhle líbáme. A pak mi to dojde. Ona i ta bruneta jsou jedna a ta samá osoba. Jeden a ten samý démon. Vzbudím se. 
MEK

čt 2. 8. 2012 / 09:35

Na zahradě jednoho domu na ulici Údolní je koncert kapely Jablkoň. Je zima, všude spousta sněhu. Piju čaj, stojím pod balkonem. Potkávám S. A. Je nahá... ptám se jí proč a říká mi, že půjde deset kilometrů v čele průvodu, aby vysypala popel svého zetě. Taková cesta uteče jako nic. Ale že to je falešný popel. Tradice, kterou minulý rok dělala její sestra. 
MEK

so 28. 7. 2012 / 09:31

Jsem se skupinou lidí večer na ulici. Rozhlížíme se. Vlevo je klub a v něm koncert Boba Dylana. Někdo mi říká, že je jeho kamarád, že vytočí jeho telefon a mám mu říct, aby nás protáhl dovnitř zadarmo. Jsem z toho úplně paf. V telefonu je Bob a souhlasí, máme projít dolů do baru. Když tam jsme, sám nám nosí na stůl pití a říká: "Povídejte mi o vaší zemi, ale ne o kultuře, zajímá mne zemědělství a vnitropolitická situace". Začnu něco o tom, že se lidé nemají tak zle, jak tvrdí, ale do řeči mi skočí můj táta, který je s námi. Rozčílím se, a v duchu si říkám, že by ho omluvilo, jen kdyby mu bylo špatně. A otec opravdu vysloví: "Je mi zle!". Sedáme do auta a vezeme ho do nemocnice. On, já a Bob Dylan. Nikdo ale vůz neřídí, přelézám za jízdy ze zadního sedadla na přední. Vzbudí to obdiv. Přijedeme na most a na něm se ptáme na cestu do nemocnice. Někdo říká, že byla vedle klubu, odkud jsme vyjeli. Konec snu. 
MEK

st 30. 5. 2012 / 08:50

J. Š. má výstavu. Je to v kině. Většina sedadel je prázdná, ale některá jsou samotná instalace. Na jednom sedí figurína, celá polepená páskou.. jinde jsou přivázány barevné balónky. Ve snu mi to přijde dost originální, dívám se na hlediště směrem od plátna. A jak je to vlastně vtipné, tak se těsně pod tím plíží pocit něčeho strašidelného. Konec snu
MEK

st 30. 5. 2012 / 08:41

B. mi říká.. "Je nejlepší jít na procházku jako tužka. Můžeš všude.. ". Ptám se ale, co dělat, když se někdo podívá na zem a uvidí tužku, jak někam jde. B. se zamyslí a ptá: "A kdy chodí na ulici tak nejmíň lidí..?"  Konec snu.
MEK

st 30. 5. 2012 / 08:41

Jsem na jakémsi ostrově, kde je suchá tráva, fouká vítr, je vidět moře. Uprostřed louky je betonové hřiště. Kromě mne tam jsou dva malí chlapci a dvě mladé ženy se světlými vlnitými vlasy. Každá z žen má místo jedné nohy protézu. Od kolene dolů. Hrajeme fotbal s pingpongovým míčkem. Dost mi to jde. Jedna z žen se dívá od dřevěného plotu. Napadá mne:  To je krása, za to, že se o ně starám, si můžu tuhle hru konečně zahrát a jde mi to, protože jsou proti mně pomalí. Konec snu. 
MEK