Střela zastavená v jantaru

1 / Pověsím prádlo

Pověsím prádlo, venku prší
pak svítí slunce, ono se suší
na dřevěný posteli chvíli jsem spal
jdu pro to prádlo… ale prší dál!
Dobří duchové se mi mstí..!
že svojí milou jsem já opustil
byla nejkrásnější z celý vesnice
ze střechy kape mi voda do hrnce!

Do jinech hrnců
lili vodu horkou
to já už nebyl
se svojí milou
na auta mával
u špinavý cesty
kvetoucí třešně bílý
byly nevěsty..
a brzo sladký
rudý měly ústa
to v jejich stínu
jsem si lůžko přichystal.
Tráva voní víc…
…než vagón pro dobytek
něco mi říkalo abych
od ní utek!

A ona tančí
jenom se mnou
všem okolním chlapům
ksichty blednou
směje se a zpívá
i na náměstí
ten kterej tě drží je tvý
neštěstí!!

A možná můj syn
se narodil a řval
já seděl v hospodě
a taky jsem řval!!
A možná má dcera
přišla na svět a pláče
já přišel domů…
a dal se taky do pláče…


Pověsím prádlo, venku prší
pak svítí slunce, ono se suší
na dřevěný posteli chvíli jsem spal
jdu pro to prádlo…
ale prší dál!